Prezident podepsal novelu insolvenčního zákona, která přinese změny do oblasti osobního bankrotu. Jejím cílem je zároveň sladění procesu oddlužení se směrnicí Evropského parlamentu a Rady EU o restrukturalizaci a insolvenci. Nová úprava by měla začít platit od začátku následujícího měsíce po vyhlášení ve Sbírce zákonů, takže pravděpodobně hned od srpna.
Evropská směrnice vyžaduje specifický režim oddlužení jen pro podnikající fyzické osoby, doporučuje však stejná pravidla vztáhnout i na spotřebitele. Režimy oddlužení pro podnikající i nepodnikající fyzické osoby tak mají být v těch nejpodstatnějších parametrech sjednocené. Ministerstvo spravedlnosti si doporučení vzalo k srdci a vztáhlo zkrácení délky oddlužení i na nepodnikatele.
V současnosti platí, že oddlužení trvá pět let, během kterých musí dlužník vynaložit veškeré úsilí, aby uspokojil své věřitele. Pak může splatit nezajištěným věřitelům alespoň 30 % jejich pohledávek.
Lidé ve starobní a invalidní penzi (pouze invalidita II. a III. stupně) nebo v situaci, kdy jejich dluhy vznikly minimálně ze dvou třetin ještě před dosažením 18 let, mají lhůtu pro oddlužení zkrácenou na tři roky.
Všichni ostatní se mohou oddlužit za tři roky pouze za podmínky, že během této doby splatí nezajištěným věřitelům minimálně 60 % svých závazků.
Oddlužení podle nových pravidel
Nově se fyzickým osobám zkracuje doba oddlužení na 3 roky s tím, že hranice minimálního uspokojení pohledávek, po které bude dlužník bez dalšího oddlužen, už nebude plošně ve výši 30 %. Bude ji individuálně určovat insolvenční soud v rozhodnutí o schválení oddlužení, a to podle příjmových a majetkových poměrů a schopností dlužníka. Takže podíl celkového uspokojení věřitelů může být nižší, ale i vyšší.
Na základě vyhodnocení příjmového potenciálu je dlužníku již při schválení oddlužení určena efektivní splátka, tedy průměrná výše měsíční splátky, kterou má dlužník být schopen plnit,
vysvětlují autoři návrhu s odkazem na to, že má-li soud efektivně bránit snaze dlužníka snižovat příjmy, nemůže vycházet jen z dokladů dlužníka o příjmech.
Dlužník je tedy povinen v průběhu zmíněných tří let za účelem splacení plně využívat svůj příjmový potenciál a vykonávat výdělečnou činnost přiměřenou své kvalifikaci.
Insolvenční soud pak bude zkoumat, jestli dlužník vynakládá veškeré úsilí, které po něm lze spravedlivě požadovat, aby uspokojil pohledávky věřitelů, a kontrolovat například to, zda se bezdůvodně nevzdal výhodnějšího zaměstnání, výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, případně jestli nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Soud má podle předlohy také zohlednit výši minimální mzdy nebo zaručené mzdy, je-li to vzhledem ke všem okolnostem možné.
Nově také bude platit, že pokud dlužník bez práce během této doby nepožádá do 15 dnů o zařazení do evidence Úřadu práce (nebo vezme žádost zpět či bude z evidence pravomocně vyřazen), bude se mít za to, že řádně neplní povinnost usilovat o získání příjmu.
Pokud se stane, že během tří měsíců průměr příjmu nebo předpokládaná míra uspokojení nezajištěných pohledávek oproti hodnotě vyplývající z rozhodnutí o schválení oddlužení klesne o více než čtvrtinu, insolvenční správce vyzve dlužníka (nejvýše jednou za tři měsíce), aby ho informoval o svém úsilí splácet. Ten k 15. dni následujícího měsíce předloží insolvenčnímu soudu přehled svých příjmů za uplynulou dobu.
I bez poklesu průměrných příjmů nebo poklesu předpokládané míry uspokojení věřitelů musí osoba procházející osobním bankrotem soud pravidelně informovat o příjmech za uplynulou dobu (četnost se může pohybovat od 3 do 12 měsíců).
Pokud soud sezná, že dlužník neplní podstatné povinnosti dostatečně, může dobu oddlužení prodloužit, v souhrnu však maximálně o 12 měsíců. V případě porušování těchto povinností (např. při zatajování příjmů či majetku) může soud oddlužení i zrušit.
V odůvodněných situacích může soud po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetku na návrh dlužníka ale naopak rozhodnout i o přerušení oddlužení, nejdéle na jeden rok.
Další novinky
Nově bude také platit, že zaměstnavatelé musí poskytovat součinnost a informovat o příjmech a o tom, jak dlužník pracuje, aby insolvenční správce mohl zejména ověřit údaje směrodatné pro zhodnocení příjmového potenciálu dlužníka (povinnost se týká současných a minulých zaměstnavatelů, u kterých osoba v oddlužení pracovala v posledních 12 měsících).
Prodlužuje se také doba, po které lze znovu osobní bankrot vyhlásit, a to ze současných 10 na 12 let. V takovém případě ale bude oddlužení už trvat pět let.
Srážky ze mzdy a jiných příjmů se také nově budou provádět i v úvodní fázi oddlužení. Nyní se takto postupuje pouze v situaci, kdy jde o dlužníka s exekucemi. V případě osob s vícečetnými exekucemi (4 a více) se budou povinně srážet dvě třetiny čistého zbytku mzdy, aby byl dlužník motivován podat na sebe insolvenční návrh a řešit své dluhy komplexně v oddlužení. Výjimku budou mít zranitelné skupiny s nejnižšími příjmy,
upřesnil Radek Hábl, zakladatel Institutu prevence a řešení předlužení.
Novela dá lidem, kteří procházejí osobním bankrotem, možnost splácet závazky i z nezabavitelné částky nebo z jiných příjmů, které by jinak nebylo možné postihnout exekucí nebo výkonem rozhodnutí.
Jméno dlužníka poté, co projde úspěšně osobním bankrotem, bude nově z insolvenčního rejstříku vyškrtnuto za tři roky.
Senát při schválení nevyhověl doporučení svých výborů na zavedení hojně kritizované minimální srážky ze mzdy při exekuci, proti které se postavily také organizace na pomoc potřebným. Srážka měla činit pět procent z minimální mzdy (příjemci důchodu nepřesahující minimální mzdu ji měli mít poloviční).
Dá se říci, že novela je rozumným kompromisem. Jediné, co bych ji výrazněji vytknul, je absence řešení pro nejzranitelnější osoby s nejnižšími příjmy. Ti budou i nadále kvůli povinné minimální splátce odkázáni na pomoc třetích osob, v opačném případě mají exekuce na doživotí,
zhodnotil schválenou předlohu Hábl.
